Zrušení plateb za státní pojištěnce problémy ve zdravotnictví nevyřeší, pane Babiši

Vláda se na popud ministryně financí Schillerové začne vážně zabývat otázkou, že by zrušila platby za státní pojištěnce. Mnozí odborníci však zůstávají k tomuto projektu spíše skeptičtí...

Platby za státní pojištěnce se opět dostávají do středu zájmu. Ministryně financí Alena Schillerová nyní přichází s tím, že by tyto platby stát za státní pojištěnce přestal platit, a výpadek by se pokryl z jiných zdrojů a premiér Babiš její záměr podpořil. Proč leží platby za státní pojištěnce ministerstvu financí v žaludku, se dá nicméně celkem snadno pochopit. Jedná se svým způsobem o nesystémový nástroj, kterým ale se na druhou stranu dají překonat nenadálé výpadky příjmů ve zdravotnictví, jako když došlo ke zrušení regulačních poplatků, a stát musel narychlo vymyslet, jak zalepit díru, která tím vznikla.

A nejjednodušším řešením je samozřejmě vždycky zvýšení plateb za státní pojištěnce. Je jich u nás skoro šest milionů a i malé zvýšení v řádu desetikorun za jednoho pojištěnce má za následek zvýšení o pěknou sumu, konkrétně v současnosti platí stát za důchodce, školou povinné, nezaměstnané, matky na mateřské, děti, atd., kolem šesti miliard korun za měsíc, za rok je to něco málo přes 73 miliard korun. Pro zdravotnictví, které má rozpočet kolem 320 miliard, ano došlo opět k nemalému navýšení o 20 miliard, se jedná o značnou položku. Nejvíce by se to dotklo samozřejmě VZP, která má nejvíce, jak státních tak celkově všech pojištěnců.

Na druhou stranu, i když zvyšování plateb za státní pojištěnce je poměrně jednoduché, z politického hlediska se nemusí jevit jako příliš elegantní. Platba se totiž zvyšuje vládním nařízením, vždycky se potom taková věc dostává na přetřes do médií a stát a jednotliví zainteresovaní ministři, a nakonec tedy vláda jako celek z toho nevychází příliš dobře. Mnozí si totiž všimnou, že stát za jednoho státního pojištěnce platí “jenom“ asi kolem jednoho tisíce korun, zatímco živnostníci platí kolem dvou tisíc, zaměstnanci podle své superhrubé mzdy ještě většinou více, mimochodem superhrubá mzda leží v žaludku ministerstva financí už taky celkem dlouho.

A to vlastně z podobného důvodu jako platby za státní pojištěnce, superhrubá mzda totiž zahrnuje i odvody, které platí za zaměstnance jeho zaměstnavatel. A protože za Mirka Topolánka se vláda ODS rozhodla pro jakousi spravedlivější rovnou daň, tak bylo třeba vymyslet mechanismus, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jak snížit sazbu, a při tom neztratit moc na daních, a zjistilo se, že když se daň bude počítat z vyšší částky (superhrubé mzdy), tak i při snížené sazbě se toho moc nepoztrácí, daně se všem sice snížily, ale nijak výrazně…

Zrušení superhrubé mzdy a plateb za státní pojištěnce je tedy především politické rozhodnutí, kdy vláda se snaží, aby z hlediska vztahů k veřejnosti vypadala lépe. A to přes to, že výše platby za státního pojištěnce se bude opět odvíjet od průměrné mzdy, a nebude to řešit vláda vládním nařízením. Neřekl bych ale, že se jedná nutně o populismus. Pokud je totiž výsledná zpráva taková, že se něco zruší pro důchodce, děti, školou povinné, nezaměstnané, atd., tedy jak se někdy říká “sociálně slabé“, tak to vládě příliš bodů asi nepřidá.

A pokud jde o zdravotnictví, tomu to taky rozhodně nepřidá. Rozhodně to nepomůže narovnat už tak dosti pokřivený neprůhledný způsob financování, který ve financování zdravotnictví existuje. Takto alespoň je nějaká představa, kdo a kolik do systému přispívá, že stát platí za jednoho pojištěnce o polovinu méně je sice pravda, ale při objemu 5,9 milionů pojištěnců, mu to zase nelze příliš vyčítat...A pokud by pomohlo něco financování narovnat nebo zprůhlednit, potom by to bylo především to, aby si za stejný výkon jednotlivé nemocnice účtovaly stejné ceny.

Protože schody se zametají také odshora a ne odspoda, takže nejprve je třeba udělat pořádek v samotném zdravotnictví, a teprve potom vymýšlet, jak ho nejlépe a nejefektivněji financovat. Je třeba totiž konečně naplno říci, že tento způsob, kdy si jedna nemocnice účtuje jiné ceny než jiná nemocnice, ohrožuje celý systém ale především samotné pacienty, a jejich zdraví a životy.

Pro představu uvedu jeden příklad, který však vzhledem ke GDPR nemohu uvést konkrétně. Pacient byl přivezen do menší nemocnice v Ústeckém kraji po té co zkolaboval, následně byl urgentně operován, ale dotyční lékaři, kteří operaci prováděli zjistili, že “na to nemají“, že se jedná o mnohočetné poranění s vnitřním krvácením, a pacient byl následně vrtulníkem transportován do Prahy. Takových příkladů je více, a je třeba k tomu říci, že kvalita poskytované péče se v jednotlivých nemocnicích velice liší. A jedním z důvodů, proč tomu tak je, je i to, že jsou rozdílné ceníky, které si každá pojišťovna s každou nemocnicí vyjedná.

Lékaři potom logicky odcházejí do těch zařízení, kde pojišťovny platí více, protože mají nejen lepší platy, ale mohou zde lépe a rychleji pracovat na svých atestacích, více operují, atd. Kvalita poskytované péče se tak velice liší zařízení od zařízení, v malých nemocnicích nejsou tak kvalitní lékaři, pacienti musí být převáženi do vzdálených nemocnic, a to je to, co skutečně dneska lidi trápí nejvíce, rozhodně více než nějaké platby za státní pojištěnce. Pokud se ale podmínky za stejně odvedenou práci nenarovnají, bude tento kvalitativní propad mezi malými a velkými nemocnicemi pokračovat i nadále.

Návrh ministryně Aleny Schillerové na zrušení plateb za státní pojištěnce u mně tedy žádné sympatie nezískal. Navíc můžeme spekulovat, jestli se jedná o její nápad, nebo nápad premiéra, protože ti dva se znají z dob, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí a paní Schillerová jeho náměstkyně. Z mého hlediska se jedná o další utopický návrh, stejně jako výstavba vládní čtvrti kdesi v Letňanech. Doufám, že realizován nebude, a že nedojde ani ke zrušení plateb za státní pojištěnce, protože pro zdravotnictví a zajištění lepší péče pro pacienty nepřináší zhola nic.