Prezident Zeman se v tomto týdnu sice naplno věnoval zákonu o Národních parcích, kvůli kterému navštívil i poslaneckou sněmovnu, ale ještě před tím stačil zkritizovat zrušení stokorunového poplatku za pobyt v nemocnici.
A to nejen novináře přimělo k tomu, aby se zamysleli nad tím, jak si pan prezident Zeman vlastně vybírá svoje témata, která potom pouští do veřejného prostoru. Zdá se, že se jedná o témata dosti nesourodá a některým se zdají dokonce okrajová. Zatímco zákon o Národních parcích a bezzásahové zóny jsou trnem v oku prezidenta republiky již hodně dlouho a dá se říci, že se tomuto tématu skutečně věnuje, téma znovuzavedení stokorunového poplatku za pobyt v nemocnici, které proběhlo médii 15.2.2017, tedy teprve před deseti dny, přišlo jako rána z čistého nebe.
Z úst prezidenta (nikoliv Ovčáčka) zazněly silné argumenty, tím hlavním bylo, že člověk v důchodu nebude o žebrácké holi, protože mu zbude ještě osm tisíc korun. Zde prezident spočítal, že průměrný starobní důchod je jedenáct tisíc korun a pokud by starobní důchodce strávil celý měsíc v nemocnici, zaplatí za tento pobyt "pouhopouhé" tři tisíce korun, čili do žebrácké hole ještě zbývá právě těch osm tisíc, o kterých prezident hovořil.
Dalším silným argumentem bylo, že kdyby člověk v nemocnici nebyl, stejně by doma musel platit náklady za elektřinu, energie a neopomněl zmínit dokonce ani svícení, takže vlastně máme platit jenom za to, co doma ušetříme. To samozřejmě platí jenom do jisté míry, protože zálohy za energie jsou stejné a pouze pro lidi, kteří bydlí sami, protože těžko si lze představit, že by rodina kvůli tomu, že její jeden člen je hospitalizován, držela do doby než se vrátí každý večer černou hodinku.
A třetím a asi nejpádnějším argumentem, bylo to, že ta "stovka prostě nikoho nezabije". Stovka za pobyt v nemocnici tedy ne, ale samotný pobyt v nemocnici k fatálnímu konci vést může, a to přesto, že lékaři a zdravotnický personál dělají všechno pro to, aby se tak nestalo. Do nemocnice, stejně jako k zubaři se nechodí jen tak pro nic, a hospitalizace stejně jako návštěva u zubaře nebývá spojována s nějakou kratochvílí, na kterou by se člověk nějak těšil.
Vůbec problematické je to u dětí a třeba onkologických pacientů, dále u lidí, kteří se do nemocnice dostali zcela nedobrovolně a nezaviněně, protože je někdo na silnici třeba vyboural, u lidí, kteří jsou v kómatu, atd. Celé mi to připomíná jeden zákon, který platil po omezenou dobu, a který každému, kdo způsobil dopravní nehodu, nařizoval zaplatit pokutu až asi dvacet tisíc korun. A tak se taky stalo, že cyklista, který se někde rozbil, způsobil si řadu pohmožděnin a zlomenin a skončil v nemocnici, měl platit pokutu za to, že sám sobě způsobil dopravní nehodu tím, že jenom podklouzl na nerovném terénu.
A tím se zjistilo, že tento zákon je nedokonalý, protože postihuje i tyto případy a zákon byl následně upraven. Lidé, kteří jsou v nemocnicích jsou nějakým způsobem znevýhodněni, nemocnice není sanatorium, nejsou to ani lázně, kde by si člověk pobyt užíval. V nemocnicích jsou lidé prostě proto, že to je nezbytné, že se musí podrobit nějakému zákroku, operaci, či jak se dnes říká výkonu a to jsou věci, které nesou svá zdravotní rizika, a zdraví máme skutečně jenom jedno, takže všechno by mělo směřovat k uzdravení a ne k tomu, jestli pacient platí nebo neplatí, kolik by měl platit, kolik to stojí, atd.
Absurdita placení poplatku za pobyt v nemocnici vyjde nejvíce najevo tím, když se srovná s pobytem ve vězení. Je zde sice shoda v tom, že ve vězení stejně jako v nemocnici není člověk dobrovolně, ale tím veškerá podobnost taky končí. V nemocnici jsou lidé znevýhodnění, kteří potřebují akutní péči a jsou zde často cizím zaviněním, zatímco ve věznici jsou lidé svým vlastním zaviněním za to, co provedli. Pobyt ve vězení je navíc kromě pravidelné stravy ještě zpříjemňován nejrůznějšími kratochvílemi, posilkou a dalším kulturním a sportovním vyžitím.
Za to vše vězeň zaplatí necelých 50 Kč na den. Měsíčně je to tedy cca 1,500 Kč. Kdyby člověk na svobodě chtěl využívat stejných služeb, které mají vězni, stálo by ho to měsíčně mnohonásobně více a to i kdyby si na všechny ty posilky a pingpongy a kdo ví co ještě, koupil pernamentky...Lidé, kteří by měli pykat, pykají ve fešáckých kriminálech za pouhých 50 Kč na den, zatímco lidé vyžadující akutní lékařskou péči, mají podle našeho prezidenta pykat rovnou za 100 Kč na den. Taková je totiž sociální spravedlnost podle prezidenta Zemana.
Víme tedy, že prezident, který se z nějakého nepochopitelného důvodu považuje za sociálního demokrata, nemá příliš silné sociální cítění. To už víme od jeho posledního Vánočního poselství, v němž kritizoval výdaje pro lidi v hmotné nouzi, což v čase svátečním, v čase štědrého dávání vyznělo obzvláště obludně. Zemana daleko více zajímá výkon ekonomiky, investice a výstavba, což koresponduje i s jeho názorem na Národní parky, ze kterých by nejraději udělal atraktivní podnikatelské prostředí.
To však nemění nic na tom, že vybírat peníze na lidech, kteří jsou momentálně nebo dlouhodobě znevýhodnění, na dětech a na starých a nemocných, je nemravné. Stejně jako byl nemravný vtip o "ztepilých aktivistkách", který prezident tento týden ve sněmovně bezděčně utrousil, což mnohé zákonodárce přimělo k tomu, aby opustili jednací sál.
