Proč moje kočka miluje okurky?

Mám pět koček, ale pouze jedna z nich žere okurku, přičemž “žere“ je velice přiléhavý termín, protože se může po okurce přímo utlouct. Nemůže si pomoct, okurku zkrátka miluje a je pro ní největší pochoutkou...

Je jí jedno, jestli to je nakládačka nebo salátovka, stává se nepříčetnou pokaždé, když vidí nebo cítí okurku. Zvuk otevření sklenice od okurek je pro ní tím, co ji přivádí do kočičího rauše, sápe se po okurce a neváhá použít i drápků k tomu, aby se dostala ke své nejoblíbenější pochoutce, ostatní kočky nechává okurka ledově klidné, takže v tom má velkou výhodu, protože s ní nikdo o okurku nesoupeří.

Nevím, jestli to je nějaká záhada, nebo ne, už jsem se s tím tak nějak smířil, ale ukazuje to na to, že o kočkách toho víme pořád hodně málo. Víme například to, že nejsou schopné vnímat sladkou chuť a že zřejmě nejsou schopny přeměňovat sacharidy na tuk, takže tuk, který vaše kočka v sobě má je přesně ten, který jste ji dali v jídle, protože jinak to kočky prostě neumějí. Další velkou záhadou je to, jak kočky vlastně vidí.

Vidí černobíle anebo barevně? No tak to úplně přesně říci neumíme, říci nám to neumí, jejich zrak je určitě dobrý, vidí dobře i v noci, ale přece jenom sluch a čich je u nich ještě o něco lepší. Lepší než ten lidský přesněji řečeno. Podezírám je, že vidí jenom černobíle, protože mezi sebou žádné barvy neupřednostňují. Mám dvě zrzky a dvě mourovaté a jednu černou kočku a nevšiml jsem si, že by podle těchto barev mezi sebou tvořily kamarádství.

Proč ale jedna z nich žere okurku, zatímco ostatní nikoliv? To je přesně ta otázka, na kterou nikdo nezná spolehlivou odpověď. Například pro jejího bratra ze stejného vrhu je okurka naprosto nezajímavá záležitost, se kterou naprosto pohrdá. Ani by ho nenapadlo, že by ji vzal do huby, je to pro něj prostě výsměch a pro ostatní kočky taky, okurkou zjevně pohrdají. Nicméně já to jako chovatel pokládám za velice cenné.

Zdá se mi totiž, že jinakost se dneska moc nenosí a všechno spěje k tomu, respektive cítím tlak, abychom byli všichni tak nějak stejní, tak nějak stejně zaevidovaní, přesněji řečeno, protože slovo “evidence“ se údajně stalo tím nejpodstatnějším slovem v roce 2016, jaké slovo bude tím nejpodstatnějším v roce 2017, na to si budeme muset ještě počkat, ale doufám, že to nebude uniformita či malomyslnost. A tak do nového roku přeji všem to nejlepší a ať se daří…:-)