7 důvodů, proč by stát měl uznávat protilátky stejně jako v sousedním Rakousku

Nejvyšší správní soud rozhodl, že pokud stát neuznává protilátky jako doklad o prodělané nemoci, jedná se o diskriminaci. Ministerstvo zdravotnictví se nicméně následně rozhodlo soudní rozhodnutí zcela ignorovat.

Premiér Andrej Babiš při tom dal najevo, že by Ministerstvo zdravotnictví mělo postupovat stejně jako sousední Rakousko, které protilátky na nový typ koronaviru uznává. Asi o dva dny později se ministerstvo nicméně rozhodlo, že i přes rozhodnutí soudu se protilátky v Česku uznávat nebudou. Kromě toho, že by se exekutiva v demokratické společnosti rozhodnutími soudu měla řídit, a že to vypadá, že pravá ruka neví, co dělá levá, existuje řada důvodů, proč by stát protilátky uznávat měl.

1. Medicína je lékařská věda. To znamená, že medicína jako každá jiná věda je založená na prokazatelných důkazech. A pokud člověk má určitou hladinu protilátek v krvi, tak je to důkaz toho, že onemocnění prodělal. O tom není žádného sporu. Tečka. Podle současného vědění, prodělaná nemoc poskytuje určitou ochranu (odtud pojem "protektivní protilátky"), i když reinfekce je možná, stejně jako je možné onemocnět i po ukončeném očkování. Pokud ministerstvo mluví o tom, že není jasné, od jaké hladiny protilátek je člověk chráněn, tak jenom účelově mlží. Toto tvrzení nelze v žádném případě opřít o lékařkou vědu. Protilátky totiž ukazují na to, jestli člověk onemocnění prodělal nebo ne. K tomu, aby se ujistil, zda-li má imunitu v pořádku, je možné vyšetření ještě na tkáňovou případně buněčnou imunitu.

2. Kliničtí imunologové souhlasí. Například klinický imunolog Vojtěch Thon z Masarkovy univerzity říká: „Test na protilátky je způsob testování, který už měl být zavedený dávno.“ Dále tvrdí, že pokud člověk protilátky má, tak člověk není nebezpečný sobě ani svému okolí. Při testu potom stačí vědět, zda protilátky jsou, a ne jaké je jejich množství. A dále upozorňuje, že imunita získaná proděláním nemoci je mnohem komplexnější než vakcinací, která pouze brání rozšíření viru v těle, zatímco po prodělané infekce se tělo začne bránit už na sliznicích. Podobný názor zastávají například lékař Vít Kaňkovský nebo viroložka Hana Zelená. Naopak pneumoložka Martina Vašáková, vedoucí klinické skupiny na Ministerstvu zdravotnictví považuje vyšetření protilátek za nevhodné, její zdůvodnění se však opírá mimo jiné o to, že laboratoře na těchto vyšetřeních chtějí vydělávat, nebo že by stát za ně utratil velké množství peněz, pokud by je proplácel, apod.

3. Jedná se o diskriminaci. Zatímco doklad o prodělané nemoci slouží člověku jako doklad o bezinfekčnosti na 180 dnů, protilátky u nás uznávané nejsou vůbec (v Rakousku jsou uznávány na 90 dnů). Přítomnost protilátek v krevním séru je minimálně stejně spolehlivým (ne-li spolehlivějším) důkazem o prodělání nemoci jako předchozí pozitivní PCR nebo antigenní test. Pokud je tedy prodělání onemocnění uznáváno na základě předchozího pozitivního PCR testu a potvrzení o onemocnění, není žádný důvod, aby tomu tak nebylo v případě prokázání protilátek v krvi. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z konce června o tom, že by stát měl protilátky uznávat, je v tomto ohledu naprosto správné. Pokud je ministerstvo neuznává, jedná se o jasnou účelovou diskriminaci ze strany státu a podrývání základů právního státu.

4. Ani očkování nevydrží napořád. Opět je potřeba se opřít o lékařskou vědu a ne o přání politiků, kteří jenom chtějí sbírat politické body. Očkování na koronavirus nevydrží věčně. Podle těch nejoptimističtějších odhadů může očkování vydržet na půl roku nebo rok. Ve své podstatě by tak potvrzení o očkování mělo být časově omezeno stejně jako je to v případě dokladu o prodělané nemoci. Jenže to by se tato věc musela brát přísně vědecky a ne se politicky snažit zvýhodňovat jednu skupinu nad druhou. Člověk by měl mít možnost si vybrat, jakým způsobem bezinfekčnost prokáže, a všechny způsoby by měly mít stejnou váhu. Pokud se na věc podíváme nezaujatě, tak není žádný důvod, aby očkovaní testování nepodstupovali. Nová data odhalují, že chrání jen sebe.

5. Vyšetření je přesné a spolehlivé. Vyšetření z krevního séra je velmi přesné. Pokud například hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal z MeSES mluví o tom, že laboratoře nejsou schopny určit přesnou hladinu, tak asi neví, o čem mluví. Anebo mluví čistě účelově. Nechal jsem si protilátky vyšetřit na konci května, tedy ještě v době, kdy kolem nich neprobíhala žádná velká diskuse, a bylo mi naměřeno pouhopouhých 5 jednotek na jeden ml. Pokud je tedy vyšetření schopné určit tak malé množství protilátek z krevního séra, musí být velmi přesné a spolehlivé. Pokud pan Smejkal tímto nápadným způsobem prosazuje očkování za každou cenu, nejedná se opět o vědu založenou na důkazech. Očkování je prostě velký byznys, pojišťovny za 10 milionů podaných dávek zaplatily 2,7 miliardy a některá centra, včetně těch soukromých, si tak přijdou na desítky milionů.

6. Stát uznáváním protilátek ušetří peníze. V době postpandemické by se měl stát chovat více než kdy jindy hospodárně. A v případě zadlužení České republiky by měl obracet každou korunu. Pokud by se protilátky uznávaly, ušetřily by se tím nemalé prostředky za očkování a testování. Ceny vakcín od Pfizeru a Moderny se znatelně zvyšují, dá se očekávat, že podobně zareagují i další výrobci. Naopak, pokud by se více lidí dávalo vyšetřit na protilátky, nebo pokud by se očkovaní museli dát například po 180 dnech nechat na protilátky vyšetřit, cena vyšetření by se tím výrazně snížila. Mělo by se jednat o rutinní vyšetření. Otázkou ale je, jestli má stát vůbec zájem se tímto způsobem o účinnosti jednotlivých vakcín něco dozvědět. Vzhledem k tomu, že toho o novém typu koronaviru stále mnoho nevíme, by to měla být jasná priorita.

7. S uznáváním protilátek souhlasí premiér Babiš i opozice. Opozice i předseda vlády jsou pro uznávání protilátek. Navíc je zde již zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního  soudu, kterým se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo neřídit, což je zcela nevídaná a neuvěřitelná věc. Běžný člověk se potom ptá, jak je to možné, kdo dá Ministerstvu zdravotnictví za to pokutu, a podobně. Není potom divu, že soudy prohlašují opatření Ministerstva zdravotnictví za protiprávní. Naposledy to bylo vidět minulý týden, když Nejvyšší správní soud rozhodl o zrušení nošení respirátorů ve vnitřních prostorách a ve veřejné dopravě. Dal ministerstvu tři dny na to, aby své opatření lépe zdůvodnilo. Příště ale může opatření zrušit s okamžitou platností a nastane nezvladatelný chaos. Pozice Ministerstva zdravotnictví není udržitelná, rozhodlo se protivit soudu v době prázdnin, kdy Adam Vojtěch ani nemůže být v této věci ve Sněmovně interpelován.

Na závěr bych chtěl podotknout, že tento článek není namířený proti očkovaným ani proti očkování. Naopak, překvapím všechny (včetně sebe), že by za určitých podmínek bylo nejlepší povinné očkování, a to zejména proto, že by veškerou odpovědnost za vedlejší účinky a nežádoucí projevy očkování nesl stát. Nemusel by se tím pádem vyplňovat žádný informovaný souhlas, ubylo by velké množství administrativní zátěže. Skončily by tím nekonečné diskuse a dohady o očkování, udělali bychom krásnou tečku. Jenže premiér Andrej Babiš se zařekl, že za jeho vlády očkování na koronavirus nikdy povinné nebude, což ovšem v jeho případě také může znamenat pravý opak. Zatím to ale vypadá tak, že nejlépe se bude prosazovat cesta plíživé diskriminace, která ale zřejmě žádnou kolektivní imunitu nikdy nepřinese.