Bezelstná a zaručená cesta z vládní krize

Cesta z vládní krize je jednodušší než se zdá, stačí když se sociální demokracie zachová stejně jako se při řešení vládní krize zachoval její koaliční partner v minulosti...

Letní vládní krize pokračuje. Tak hlavně, že už to není krize ústavní, když premiér předal demisi ministra kultury prezidentovi a prezident ji přijal a ministra Staňka odvolal z funkce. Někteří sice i tak cosi říkají o tom, že to mělo být dřív a bez těch podle nich zbytečných prodlev, a mají přesně spočítané dny a hodiny, jak dlouho to prezidentovi trvalo, ale Ústava a ústavní zvyklosti tím byly naplněny, všem škarohlídům navzdory...

Nicméně sociální demokracie dál trvá na svém kandidátovi, Michalu Šmardovi a prezident prohlásil, že ho ministrem kultury jmenovat nebude. Je to paradoxní, sociální demokracie má ve svém znaku růži, a vždycky tak ráda prohlašuje, jak jsou ve vládě potřeba ženy, nemá zřejmě za panu Šmardu žádnou jinou náhradu, což je smutné, protože není žádným tajemstvím, že Michal Šmarda není v oblasti kultury a další agendě spadající pod ministerstvo kultury příliš obeznámen.

Nabízí se nicméně řada možností, jak tuto krizi vyřešit, může to být například rekonstrukce vlády, předčasné volby, nebo teoreticky třeba něco nového jako kompetenční žaloba, ale je tu ještě jedna možnost, jak zachovat stávající koalici, a na tu chci v tomto článku upozornit především. A skutečně při tom stačí, když se sociální demokracie zachová stejně jako její koaliční partner v minulosti. Tato varianta je jednoduchá, že premiér Babiš nominuje svého kandidáta a prezident ho bude jmenovat.

Přesně tak, jak to říká Ústava České republiky. Ministr Petříček, který před měsícem tvrdil, že je porušována Ústava, a že je proto okamžitě připraven podat demisi, by tak v tomto případě mohl být zcela spokojen, ale pravděpodobně by spokojen nebyl, protože by byla obejita koaliční smlouva, tedy že sociální demokracie nominuje svoje ministry. Co na plat, když sociální demokracie je mistryní v porušování koaliční smlouvy, proč by se nemohl její koaliční partner tak trochu v tomto oboru přiučit.

Ve své paměti jsem si vzpomněl na dva případy za poslední tři roky, kdy sociální demokracie koaliční smlouvu porušila, a při tom ani v jednom případě se vláda nezbortila. První případ a vládní krize z června roku 2016. Ministr vnitra Chovanec podepisuje policejní reorganizaci, a tím porušuje koaliční smlouvu o dohadovacím řízení. Nicméně Sobotkova vláda funguje dál a jako jedna z mála vlád České republiky se dočká konce svého čtyřletého funkčního období.

Téměř bez ztráty kytičky, dalo by se říct, ale říci se to tak úplně nedá, protože na úplném konci tohoto období přišla ještě jedna vládní krize, která souvisela s odvoláním ministra financí Babiše. Bohuslav Sobotka přinesl prezidentovi Babišovu demisi, a prezident marně mohl namítat, že je tím porušována koaliční smlouva, musel konat podle Ústavy a ministra odvolat. Ani v tomto případě koaliční partner sociální demokracie z vlády neodešel, a zůstal ve vládě až do řádných voleb, ačkoliv někteří volali po předčasných volbách...

Je to tedy sociální demokracie, která neustále porušuje koaliční smlouvy, ať už to bylo v případě Sobotky nebo Chovance, jednalo se o flagrantní porušení koaliční smlouvy. Po hříchu, Bohuslav Sobotka s Milanem Chovancem kromě porušování smluv mají společného ještě cosi jiného, a jistě to není náhoda. Krom toho, že to byli vrcholní představitelé sociální demokracie, se oba dva vzdali poslaneckého mandátu, a zde si nemohu odpustit jednu malou poznámku.

Pokud se poslanec vzdá svého poslaneckého mandátu, a nemá k tomu nějaký závažný důvod, například zdravotní nebo rodinné důvody, neměl do politiky vůbec chodit. Nakonec, že oba dva porušili koaliční smlouvu, svědčí o svém. Bohuslav Sobotka se nyní propůjčuje k různým věcem, při tom to mohl řešit jako poslanec z poslanecké lavice, a nikoliv z ulice...Sobotka s Chovancem jsou nicméně již minulostí, ale současné vedení sociální demokracie žádné tolik potřebné osvěžení nepřineslo.

Předseda Hamáček aspiruje na titul nejlepšího ministra vnitra od roku 1989. Stejně jako Vít Bárta za Věci veřejné byl kdysi označen za nejlepšího ministra dopravy a pan Kalousek za nejlepšího ministra financí pro své tupé škrty. Janu Hamáčkovi se například nechtělo vypisovat tendr na různé služby za cca 4 mld. korun, protože ministerstvo je s těmito službami spokojeno, žene antimonopolní úřad k soudu, protože zrušil zakázku na dodávku policejních aut, která podle úřadu nahrávala jedné konkrétní značce, a policie prý nemá nyní čím jezdit, snaží se občanům ztížit svobodný přístup k informacím novelou zákona 106/1999 Sb., atd.

Pokud jsem sociální demokracii zmínil v souvislosti s Věcmi veřejnými, jedná se evidentně o čirou náhodu. Nemám pochyb o tom, že strana se stoletou tradicí se zachová státotvorně, a ve snaze vyřešit vládní krizi nebude trvat na svém kandidátovi, a v případě, že bude jmenován jiný kandidát než její, zachová se stejně jako její koaliční partner v roce 2016, respektive 2018, když sociální demokracie sama porušila koaliční smlouvu, a stejně jako tehdy její koaliční partner z vlády neodejde, všem škarohlídům navzdory...