Poslanec František Laudát se ve středu v Poslanecké sněmovně vyslovil tak, že pokud finanční správa nebude konat ve věci korunových dluhopisů, je to konec demokracie u nás. Zapomněl však, že sněmovna nemůže nikoho úkolovat.
Projednával se bod s názvem "Daňové podvody ministra financí", což byl bod, který den před tím navrhl Laudátův nadřízený pan předseda Kalousek, který se velice podivoval, že si ministr financí neudělal čas, aby mezi poslance přišel, považuje to za pohrdání dolní komorou parlamentu. Jak však nazvat to, že pan předseda Kalousek navrhl projednávat bod pod tímto názvem? Podle prezidenta Zemana je to "drzost", podle mně je to pohrdání parlamentní demokracií.
Pokud se totiž takový bod v Poslanecké sněmovně objeví a zobrazí se na příslušné nástěnné tabuli, tak to vypadá, že se jednací sál dolní komory parlamentu proměnil v soudní síň. Z ministra Babiše se rázem stal obžalovaný podvodník, a to přesto, že není ani vyšetřován ani pravomocně či nepravomocně odsouzen. Z toho plyne, že zařazením tohoto bodu se Poslanecká sněmovna pasovala do role soudu a obžalovaného bez jeho přítomnosti také odsoudila. K čemu vlastně máme všechny ty soudy, když se všechno dá jednoduše vyřídit během několika minut v Parlamentu, že?
Pan Kalousek tím projevil velkou neúctu k parlamentnímu systému, který je založen mimochodem také na moci soudní a výkonné, s čímž ale někteří poslanci mají menší problém. Nejenže se staví do rolí soudců, ale také by rádi ostatní úkolovali. V usnesení, které přijali zaúkolovali jak ministra financí tak předsedu vlády, což je samo o sobě zvláštní, protože vláda se sice má Poslanecké sněmovně zodpovídat, ale to neznamená, že ta by ji měla úkolovat. Ale když už na sebe ve středu sněmovna vzala tu soudní zodpovědnost, tak proč by nevzala nakonec i tu výkonnou...
Potom se nelze divit, že poslanec Laudát byl velice nespokojen s tím, že šéf finanční správy Martin Janeček odmítl rozpočtový výbor, který chtěl, aby vydal metodický pokyn svým podřízeným kvůli korunovým dluhopisům Agrofertu. Janečkovi se ale není co divit, vždyť korunové dluhopisy byly emitovány ve výši stovek miliard korun, a tak by nebylo metodicky správné, aby se zkoumala zrovna nějaká emise v hodnotě 1.5 mld. korun. František Laudát však toto není schopen pochopit a tak postoj finanční správy označil na tomto soudním jednání Poslanecké sněmovny za konec demokracie v Čechách a na Moravě.
Konec demokracie to tedy není, naopak konec demokracie by byl tehdy, kdyby státní správa na lusknutí prstu dělala to, co by jí nějací poslanci nařídili. Bylo však slyšet i jiné zajímavé věci, například, že byl zneužit zákon. Pokud zákonodárce mluví o zneužití zákona, tak přiznává, že svou práci nedělá dobře, protože jestli se dá zákon zneužít, je v něm asi někde chyba. Jiný poslanec zase přišel s tím, že ministr financí není řadový daňový poplatník. Jestliže tedy není řadový poplatník, tak jakým poplatníkem tedy vlastně je? Že by nějaký V.I.P. poplatník? Zkrátka při tomto soudním líčení v Poslanecké sněmovně zaznívalo mnoho chytrých řečí až oči a uši přecházely...
Pokud byl zařazen bod tímto názvem, tedy "Daňové podvody ministra financí", tak by podle soudní praxe důkazní břemeno mělo být na tom, kdo s tímto tvrzením přišel. V opačném případě se jedná pouze o osočení, které se naopak může dostat k soudu pro pomluvu. Při tomto jednání však žádné důkazy provedeny nebyly a naopak ministr financí byl vyzván, aby vše doložil. Čili zde ani neplatí presumpce neviny jako spíše presumpce viny. Buď jak buď, zařazení bodu pod tímto názvem by nebylo možné v žádné vyspělé parlamentní demokracii.
Při tom korunové dluhopisy nějakého Agroholdingu, zdá se, zajímají hlavně poslance, kteří by se měli nicméně zabývat úplně něčím jiným, především zákony pro takzvaně normální lidi. Když dneska mluvím například s podnikateli, tak je štve hlavně to, že do konce března musí podat daňové přiznání a za to, že celý rok od státu nic nechtějí a pravidelně platí sociální a zdravotní pojištění, musí státu ještě zaplatit desítky tisíc na daních. Zdá se, že stát se ozve jenom tehdy, když něco chce a při tom jim život vůbec neusnadňuje, naopak neustále jim ho komplikuje...
Například jedna podnikatelka, která chová koně, pracuje v sobotu i v neděli a za to, že díky tomu více vydělá, musí odvádět větší daně. A to jí logicky přijde nespravedlivé, protože jsou tu jiní, kteří třeba nikdy nepracovali a nikdy pracovat nebudou, a těm se naopak sociální dávky zvyšují. A to jsou právě ty věci, které lidé řeší, a které by měli řešit i poslanci. Ti však místo toho raději úkolují vládu a hrají si na soudce. Tato sněmovna po třech a půl letech ukazuje, že mnozí poslanci už vůbec nevědí, jaká je jejich role a pletou si demokracii s parlamentní diktaturou.
