Zakázat politikům vlastnit média je stejné jako jim zakázat mluvit do médií

Dnes Poslaneckou sněmovnou prošel kontroverzní návrh, který politikům zakazuje vlastnit média. Premiér Sobotka přitvrdil a řekl, že oligarchové si budou muset vybrat, jakým způsobem chtějí ovlivňovat veřejné mínění.

Podle premiéra Bohuslava Sobotky totiž není možné, aby politik ovlivňoval veřejné mínění prostřednictvím svých médií. Zdá se mu to totiž neetické a nesportovní. Je to samozřejmě věc názoru a nikdo mu jeho názor nemůže vyvracet. Zdá se, že vyslyšel výzvu svého prvního místopředsedy a přitvrdil a jako první na paškále se objevili podnikatelé, kteří vlastní média. Vzkázal jim, že si budou muset vybrat, jestli veřejné mínění budou ovlivňovat prostřednictvím svých politických funkcí nebo prostřednictvím jimi vlastněných médií.

Bylo by to skvělé a velice bych tomu tleskal, neboť se může zdát zcela zbytečné, aby politici, kteří mají veškerou svou energii věnovat tomu, aby se snažili zlepšovat veřejné věci, byli navíc zatíženi vlastnictvím nějakých médií, vydavatelských domů, novin, rádií, televizí a podobně. Jenže se v tomto případě ukazuje, že ten, kdo káže vodu, sám pije víno. A tím někým je sám pan ministerský předseda Sobotka. Jak je to možné? Vždyť pan premiér Sobotka žádná média nevlastní a snaží se být vždycky velice korektní a férový...Ale je tomu skutečně tak?

Bohužel není. Jako příklad si vezmeme třeba každotýdenní středeční zasedání vlády, po kterém se ve Strakově akademii koná tisková konference za přítomnosti předsedy vlády, vicepremiérů  a ministrů. Jenže pan ministerský předseda Sobotka má právo rozhodovat, kdo z médií se těchto tiskových konferencí bude účastnit, a kdo se jich nebude účastnit. A toto jeho právo se zdá jako daleko větší než pouhé právo na to, aby politik vlastnil nějaká média. Pan premiér se tak dostal do velice nelichotivé situace, kdy na jednu stranu druhým něco zakazuje a na druhou stranu požívá práva daleko vyššího.

Čili je zde cítit jistá nerovnováha. Zakázat někomu něco vlastnit je to nejjednodušší řešení. Ale určitě ne to nejúčinnější. Pan premiér by měl v tomto ohledu ukázat vyrovnanost, jít takzvaně příkladem a nebýt zaujatý proti jednomu členovi vlády, takže by se měl vzdát i svého práva rozhodovat o tom, kdo se bude po zasedání vlády tiskové konference účastnit a kdo se jí nebude účastnit. Nakonec, proč by měl předseda vlády takové právo mít, k čemu? Není v tom náhodou nějaký střet zájmů? Nakonec přece zákaz, aby politici vlastnili média, je novelou zákona o střetu zájmů...

Proč má mít předseda vlády právo rozhodovat o tom, která média se budu účastnit tiskové konference po zasedání vlády a která nikoliv? Pořád se mi zdá toto právo daleko větší než pouhé právo vlastnit nějaké médium. Pokud tedy bude zakázáno, aby politici vlastnili nějaká média, je třeba se podívat i na to, jestli mají mít právo rozhodovat o účasti určitých médií na tiskových konferencích. Jinými slovy pokud říkám "A", musím říkat i "B" a pokud kážu vodu, nemůžu pít víno. A pan předseda vlády Sobotka mě vůbec nepřesvědčil o tom, že by mu šlo o to, aby pil vodu, spíše mám pocit, že chce pít plnými doušky víno.

A tak, pokud chceme přijmout teorii, že je špatné, aby politici vlastnili média, se jako jediná čistá cesta jeví, aby politici do soukromých médií vůbec nemluvili. Nakonec proč by měla veřejná osoba, kterou politik beze sporu je, mluvit do soukromých médií? Odpusťte si prosím, pane Sobotko a pane Chovanče nedělní partii na FTV Prima, zakažte si prosím vystupovat v Televizních novinách TV NOVA, zakažte si laskavě poskytovat rozhovory do soukromých novin či rádií. Nakonec k čemu máte Českou tiskovou kancelář, veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas?

Pokud tedy bereme tuto snahu, aby politici nesměli vlastnit média a zároveň neměli šanci se účastnit veřejných zakázek, jako snahu být co nejvíce čistí a transparentní, pojďme ji prosím dotáhnout do konce. Neboť nejhorší, co může být, je zůstat na půl cesty. Takže pokud chceme určovat pravidla, pojďme je prosím určit tak, aby platila pro všechny, aby platila i pro předsedu vlády. Pojďme určit jednu jedinou státní  tiskovou agenturu, která se bude moci účastnit tiskových konferencí a zakažme politikům mluvit do soukromých médií, protože jedině tak bude všechno "křišťálově čistě".